Barbora Milotová - hraje Sylvii, manželku Tomáše


Herečka a fotografka Barbora Milotová (nar. 1976 v Děčíně) vystudovala divadelní fakultu Janáčkovy akademie Múzických umění, obor činoherectví. Je členkou Divadla Facka a zároveň v Brně hraje v generačním divadle Feste pojmenovaném podle Shakespearova šaška z Večera tříkrálového. Ve sdružení Feste hraje v představení Osmdesát devět -Trenažér jedné revoluce, do něhož jsou zapojeni i diváci a Bee Free, představení o odsunu brněnských Němců. Divadlo Facka vychází z prvků commedie del arte, využívá cirkusových dovedností i pantomimy a mnohdy hraje i v plenéru. Barbora Milotová zde účinkuje v představení Oni - Touha překročit, Harlekýnova dobrodružství aj. Herečka působila několik let v brněnském divadle Polárka, které se věnuje především dětským divákům. Ve známém brněnském Divadle v 7 a půl hrála Paní Kristýnu Lindovou v Pitínského oceněné inscenaci Ibsenovy Nory, a také v Lolitě, v inscenacích 100 roků samoty a 1 minuta, Palach 69-06, Cabiriiny noci nebo také náročnou titulní roli prokurátorky haagského tribunálu, která obviňuje Slobodana Miloševiče z genocidy v Bosně - v inscenaci Carla del Ponte. V této roli se představila i v pražském Divadle v Celetné a její výkon sklidil uznání diváků i kritiky. Několik let pracuje pro Českou televizi jako externistka - namlouvá komentáře k pořadům Kultura.cz, Divadlo žije, Notes a jiné.

Natočila různá čtení na pokračování pro Český rozhlas Praha, Brno a Olomouc. Jako fotografka má za sebou několik samostatných výstav. B. Milotová má ráda přírodu a sport: cyklistiku, horolezectví a sjíždění řek.

rozhovor


Ve filmu hrajete Silvii - manželku disidenta Tomáše, inteligentní a pohlednou ženu, které je její muž nevěrný. Jak vy sama vnímáte osobnost Silvie?

Silvie je silná žena, ale tak nějak obyčejně, jedná přirozeně, intuitivně, je mi blízká právě svou "normálností".

Jak jste se cítila v kostýmech, kulisách tuhé totality 80. let minulého století?

Ve filmu mám dvě děti a holčička je přesně ve věku, v jakém jsem byla v osmdesátých letech já. Pro mě to byl návrat domů, do pokojíku s hračkami, se kterými jsem si jako dítě hrála... Docela zvláštní pocit, otevřela jsem ledničku a v ní bylo to, co jsme doma také mívali, pila jsem z hrnečku s hruškou, který máme doma dodnes. Kostýmy, ty byly autentické, se vším tím silonem a dederonem, co vás koušou všude. Prostě návrat do minulosti.

Jste oblíbenou divadelní herečkou, Silvie je vaší první velkou filmovou rolí. Jak vzpomínáte na natáčení, spolupráci s tvůrčím týmem Pout?

Natáčení bylo příjemné, zajímavé a hlavně klidné, což mě hodně překvapilo. Čekala jsem stres, chaos. Jsem moc ráda, že moje první role přišla právě s Pouty, že mě kluci obsadili. Protože takovéhle filmy se mají točit, ty mají smysl. A dominantní dojem? Právě ten návrat do minulosti, takový zážitek bych přála každému.

Jaké jsou vaše aktuální pracovní plány?

Mám před sebou letos ještě dvě premiéry a přála bych si nějaké natáčení, asi stejně jako každý herec či herečka.