Postavy

Antonín

„Má hlava je chladná jako nikdy...“

Asi třicetiletý příslušník tajné policie, je vnitřně neklidný, možná až chorý násilník, plný neartikulovaného vzteku a zoufalství. Jeho stav není důsledkem toho, jakou práci si vybral, spíš naopak – vybral si práci, jakou dělá, protože je takový, jaký je.

Hraje Ondřej Malý.

Klára

„Nechci, aby mi někdo patřil.“

Mladá žena, ale již se blížící věku, kdy společnost vnímá u ženy samotu jako problém. Pracuje jako tovární dělnice. Přišla ze Slovenska, ve městě ale nezapustila kořeny, nemá moc přátel. Není vzdělaná a po vzdělání ani příliš nedychtí, řídí se spíš instinkty, je ale přirozeně inteligentní. Od světa kolem si udržuje odstup a život bere s dávkou fatalismu, nic neplánuje a nic převratného ani nečeká, což v jejím případě není ani tak projevem otupělosti, jako spíš vnitřní síly.

Hraje Kristína Farkašová.

Tomáš

„Já před váma utíkat nebudu.“

Pavlův kamarád, v rámci opozice nepatří mezi intelektuální špičky, odvádí v ní spíš tu méně viditelnou práci. Má ženu a dvě děti, starost o rodinu a práce v opozici ho vyčerpávají, režim ho už na nějakou dobu poslal do vězení a on se tam nechce vrátit. Nad vodou tak Tomáše drží jedině loajalita k rodině a přátelům, mezi nimi si zvlášť cení Pavla, na němž obdivuje jeho rozhled a intelektuální schopnosti. I pro Pavla je přátelství s Tomášem důležité, to mu ovšem nezabrání, aby občas na přítele nedonášel.

Hraje Martin Finger.

Pavel

„Já s váma vedu válku a to jste právě nepochopili.“

Disident, těšící se postavení intelektuální celebrity. Je ale současně i policejním donašečem. Jím se stal ze slabosti a také z pohodlnosti – umožňuje mu to udržet si navenek aureolu člověka svobodného a špínou režimu nedotčeného, zároveň není vystaven rizikům, jež taková životní volba v dané době přinášela. Snaží se potlačit vědomí, že se na přátelích z disentu dopouští permanentní zrady. To vědomí se ale někdy probouzí a trýzní ho, i ono ho nakonec dovede k jakési vzpouře – její podobu samozřejmě určují Pavlova slabost, strach a egoismus.

Hraje Luboš Veselý.

Martin Husár

„Aj tak máme dobrý život.“

Antonínův „parťák“ v práci, estébák pro danou dobu asi nejtypičtější – relativně mladý, falešně žoviální a bezskrupulózní prospěchář, který žárlí na Antonínovy pracovní „úspěchy“. Nečiní mu problémy donášet na kolegy.

Hraje Lukáš Latinák.

Silvie

„Promiň, já jsem zapomněla, že vlastně hraju v tom příběhu o Tomášovi Úžasným a jeho pevným charakteru.“

Sylvie je Tomášova manželka, inteligentní a pohledná žena, pocházející z „dobré rodiny“. Vztahu s Tomášem obětovala perspektivu vlastního uplatnění, musela se smířit s hmotným nedostatkem, policejní šikanou i s tím, že její děti budou mít kádrový škraloup. Nelitovala toho, možná jí situace, kdy spolu s Tomášem stojí proti světu kolem, docela vyhovovala. O to větší otřes pro ni znamená odhalení Tomášovy nevěry. Rozhodne se spolknout vlastní uražené city a rodinu zachránit za každou cenu – třeba i za cenu emigrace.

Hraje Barbora Milotová.

Darina

„Ty musíš mít vždycky všechno nalajnovaný. Víš, ono se ale taky někdy může všechno pěkně posrat.“

Jednoduchá holka z ubytovny, má sklon na druhých parazitovat, samozřejmě si nic takového nepřipouští. Těžko se jí na druhou stranu divit, je těhotná a sama, její vztah s jakýmsi anonymním nápadníkem je dost možná předurčen ke krachu. Na Kláru se svým způsobem přilepila, zároveň ale pro ni asi znamená osvěžující změnu ve světě komplikovaných Klářiných vztahů (a možná i minulosti).

Hraje Ivana Uhlířová.

Mjr. Janeček

„Necháme to zatím v rodině, dáme mu šanci. Jiná věc by byla, kdyby se ukázalo, že mu ta naše rodina je ukradená. Že zapomněl, komu přísahal. Takovejm lidem my nepomáháme. Takový lidi my trestáme.“

Zasloužilý příslušník Státní bezpečnosti, docela pravděpodobně má na rukou krev ještě z padesátých let. Svou příslušnost ke službě velmi silně prožívá, rád o ní mluví jako o společenství nadřazeném těm ostatním, pokrevním bratrstvu, rodině svého druhu. Řečmi o tom se často dojímá, jak už to bezcitní a prázdní lidé někdy dělají. Manipulovat, špehovat a terorizovat příslušníky „rodiny“ mu dělá asi stejný problém, jako perzekuce odpůrců režimu - tedy žádný. Antonína trochu „adoptoval“, má ho za „našeho nejlepšího člověka“, v zaryté výkonnosti a zlobě svého podřízeného cítí možná echo krvavých praktik vlastního mládí. Antonín majora zase vnímá trochu jako náhražku nepřítomného otce, autoritu, kterou respektuje, proti níž se ale - vzhledem ke svému stavu - nemůže nevzbouřit.

Hraje Oldřich Kaiser.